Právě vyšlo druhé číslo časopisu Kafe. Přejeme příjemné čtení.

Malá připomínka díla z brku písmáckého velikána...

Žalostné zpěvy z Paříže
/Francois baptiste Chabal/

Jak zhořkla mi ta kdysi sladká Paříž,
to město, milenců skrýš,
bez Tebe má drahá,
na břehu řeky Seiny kanu slzí kříž.

Na starém kopci Montmartském,
v bazilice Sacre-Coeur,
tepu liturgii shledání,
na oltář božské šíje.

Dny jež tu dlím jsou jak nápoj Chiméry,
co kosti v mor a bolest obrátí,
tak horoucně, jak toužím po Tvém objetí.

Nač jsou mi zrcadla prchavé imprese,
pohled ženy milánské?
Nač jsou mi klenoty pařížské,
do širokých bulváru vhroužené,
když Tě nemám po svém boku?

Mlžno jest v oku mém,
hrdlo v poušť rozlehlou se mění.
Vzlétl bych nad útesy, času bol,
pro Tvé srdce s tokem rtuti lásky.